Wolch Praha

Sestava: Jirka, Lafroit, Kopy, Vašek, Jeník, Honza, Skálik (nehrající trenér:-))

Oba obvyklí pisatelé si dali pro tentokrát pohov, tak jsem si řekl, že se pro tentokrát ujmu sepsání reportu sám, má to tu zásadní výhodu, že už nebudu mít nutkání k článku nic dopisovat – tedy snad:-)…

Soupeř měl být, dle postavení v tabulce, z těch lehčích, ale už vystřízlivění po zápase s Los Magnificos (loni 6-3 a 13-1, letos 3-4) a naposledy i těsná a vydřená výhra s bezpečně posledními Ševci nám zřetelně ukázaly, že podcenit nelze opravdu nikoho a podobný přístup by se mohl šeredně nevyplatit. Zápas jsme začali jen ve čtyřech, neboť David se, jak avizoval, trošku zpozdil, začátek byla spíš taková oťukávačka, my jsme se bez střídání do nějaké hry nahoru dolů nenutili a ani soupeř žádné extra útočné choutky neměl. Po Davidově příchodu a možnosti konečně vystřídat jsme trochu přidali a řekl bych, že jsme měli chvíli i mírnou iniciativu, byly tam nějaké nadějně rozjeté, ale nedotažené brejky a i několik střel, ovšem žádná vyslovená gólovka. Soupeř ale rozhodně nebyl špatný a i směrem dozadu jsme museli makat naplno, nepříjemní byli zejména největší a nejmenší hráč soupeře, první dokázal vepředu udržet a rozehrávat balony a druhý díky své mrštnosti a šikovnosti občas přecházet jeden na jednoho. Na druhou stranu jsme všichni po tom docela povedeném začátku podle mě tak nějak v duchu cítili, že jsme celkově o trochu fotbalovější a že bychom na ně měli mít…

První a nadlouho celkově poslední gól jsme, pro dlouhé hřiště na Hájích celkem typicky, dostali po ztrátě balonu na útočné polovině, v situaci 2 na 2 si na opačné straně hřiště zařval mocným hlasem o míč rozběhnutý Lafroit, bohužel se mi ale nejen nepodařilo mu dobře nahrát, ale ještě jsem skolil ranou do rozkroku plus minus v dráze zamýšlené přihrávky stojícího Jeníka, čehož soupeř využil a pelášil do brejku, mám pocit, že z toho bylo nakonec něco jako situace 2 na 1, přičemž skórující hráč to trefil pěkně o tyč – 0:1. Ve zbytku první půle jsme po většinu času opticky tlačili a bylo tam i pár hezkých akcí, bohužel ale naše střely buď chodily vedle, nahoru, kde si s nimi brankář soupeře bez problémů poradil, anebo doprostřed brány, když už to tedy občas šlo po zemi. Dlužno ale dodat, že o něco nebezpečnější byl a vyloženější šance měl soupeř, jeho hráči šli snad dvakrát sami na brankáře a bylo tam i pár dalších situací, které dost smrděly gólem, naštěstí nás ale v téhle pasáži opravdu podržel Jirka. Celkově nám trochu chyběla síla, přece jen 1 hráč na střídání je na velkém hřišti na Hájích celkem hraniční, nezřídka pak vznikají situace, kdy by rádi střídali 2 lidi současně, což ale jaksi nejde a ten, který na tom hřišti, musí zůstat, pak třeba ten krok či dva navíc, které bývají mnohdy klíčové, nezvládne udělat. Zkrátka tahle „nadstavba“, která často ve výsledku ve zhruba vyrovnaných zápasech dělá rozdíl mezi tím, jestli člověk o gól prohraje či vyhraje, tam úplně nebyla…

Začátek druhé půle, tak prvních cca 7 či 8 minut, byl takový podivně „jalový“, hra byla nesourodá, každou chvíli se přerušovalo (my jsme rychle nasbírali 3 fauly, což nevěstilo nic dobrého), kloudnou akci na jedné či druhé straně aby jeden pohledal, když už, tak byl opět o chlup nebezpečnější soupeř, třetí z jejich šikovnějších hráčů tam v téhle pasáži občas pěkně přecházel jeden na jednoho, jednou ho taktickým faulem (to byl jeden z těch tří) skolil Vašek v situaci, kdy už by šel sám na Jirku. Ono jalové období ukončil až náš první gól, kdy jsem si z vlastní půlky naběhl na Davidovu přihrávku z křídla, která ke mně k mému překvapení opravdu doputovala (nejdřív  to snad bylo nějak tečované a následně ten balon, ač měl k němu blíž, nezvládl odkopnout obránce, který stál na špatné noze či co, nějak tam podivně vlál) a v duchu oblíbené odpovědi hokejistů na duchaplné otázky novinářů „Mistře, jak byste popsal svůj gól?“, jsem do toho prostě plácl a spadlo to tam – 1:1! Což nám vlilo obrazně řečeno krev do žil a nastartovalo naši zdaleka nejlepší pasáž zápasu, která rozhodla o naší výhře, soupeř měl sice celkově na střídání o 1 hráče víc, ale na hřišti to v následujících 10 minutách vypadalo úplně opačně, jako bychom měli víc sil my, naši euforii z vyrovnání umocnil brzy druhým gólem po samostatné akci David, který získal na vlastní polovině míč a po krásném a odvážném sólu tuším levačkou k z jeho pohledu levé tyči po zemi podél brankáře skóroval – 2:1. Což znamenalo definitivní psychologický zlom v zápase, soupeře se nám dařilo precizní obranou v těchhle momentech k ničemu nebezpečnému nepouštět a naopak sami jsme hrozili téměř z každého brejku, po jednom z nich nahrával tuším v situaci 3 na 2 David doprava do křídla Vaškovi, který pěkně a velmi podobně jako v minulých dvou zápasech poslal přízemní střelou balon na vzdálenější tyč – 3:1; do tohohle kouta mu to teď docela padá:-)! Pak už jsme se soustředili spíš na to, abychom taktickou hrou a držením balonu soupeře v ideálním případě nepustili vůbec na dostřel, což se nám celkem dařilo, při jedné situaci 2 na 2 se mi ale zachtělo vepředu vyzkoušet, jestli staré finty stále fungují (ono já skoro žádné jiné neumím, takže co mi zbejvá:-D), dal jsem tomu „svému“ obránci jesle, podél druhého nahrál Vaškovi, který placírkou uklidil míč na místo určení – 4:1. Následně už se zápas celkem v poklidu dohrál, na konečných 4:2 soupeř upravil v poslední vteřině z krátké penalty za poněkud neortodoxní obejmutí  a zalehnutí volného balonu metr před brankovou čarou, který se soupeř chystal dorazit do brány, Lafroitem, z mého pohledu to jako ruka vypadalo, Vašek měl opačný názor, bylo to ale už jedno, hlavně, že Lafroita rozhodčí nevyloučil a neplatíme nějakou zbytečnou pokutu…

Suma sumárum to byla opět výhra, která chutnala velmi sladce, protože se nerodila vůbec lehce (byla ale, myslím, celkově vzato zasloužená), naštěstí jsme se tentokrát na rozdíl od zápasů s Los Magnificos a Hladem, kdy zachytal výborně Jirka, ale v poli to bylo nic moc, dokázali takříkajíc „sejít“ a na jeho výkon zejména v první půli navázat dobrým výkonem hlavně po většinu druhého poločasu, nutno ale přiznat, že kdyby se soupeř dostal v první půlce do vyššího než jednogólového vedení, k čemuž nechybělo moc, zápas by se nám na tom velkém a námi neoblíbeném hřišti otáčel podstatně obtížněji, zejména v obraně je pořád na čem pracovat (já osobně si při bránění připadám občas jako zmatená lesní včela na mýtině, zejména na Hájích, kde navíc občas některé soupeřovy hráče prostě nevidím, zejména, stojí-li někde u lajny – nevím, jestli je to větším hřištěm, horším osvětlením, tmavou barvou jejich dresů, které splývají s o trochu tmavším povrchem hřiště než je na Astře, ale je to zkrátka tak, všiml jsem si toho už loni, kdy jsme tam hrávali často), v útoku naštěstí vždycky nějaké ty góly nakonec dáme. Na druhou stranu náš výkon byl podobně jako v minulém zápase velmi týmovej, což je nepochybně trend, kterého bychom se měli držet a který by nás, jak doufám, měl i udržet na vítězné vlně, na niž jsme se snad už zase trochu vyšvihli. Příště nás čeká vedoucí Tefal, tak uvidíme, jak dobrej jsem věštec.-).

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

HonzaŠ | 02.11.2014 21:19
...tak co zitrek a ucast - doufam, ze tam v te kose nebudeme bez stridani!

Tom09 | 21.10.2014 11:46
Poděkování Honzovi za článek a gratulace k výhře.